Advent v Londýně: návrat do města, které se na zimu převléká do magie ✨🩷
Víš, jak některé vzpomínky zůstanou v srdci navždy… a stačí jeden tón koledy nebo vůně svařáku, a jsi zpátky?Přesně to mám já, když se řekne advent v Londýně.
Je to už deset let (cože?!), co jsem tam bloumala s čepicí naraženou až po obočí,...
Víš, jak to je…
Den uteče rychleji než poslední sušenka v šuplíku, práce na tebe mává, notifikace blikají jako vánoční stromek a ty večer sedíš, koukáš do stropu a říkáš si: "A kdy se mám jako učit ten jazyk?"
Tenhle týden jsem si znovu uvědomila, jak moc záleží na maličkostech.Na těch tichých, nenápadných chvílích, které nás vrací k sobě.Na pár minutách s hrnkem kávy v ruce, kdy si dovolíme jen být. ☕️💛
Často máme pocit, že musíme dělat velké věci, abychom něco dokázali.Ale pravda je, že to jsou právě ty drobné kroky, které mají největší sílu.Ať už jde...
Možná si říkáš: "Ve čtyřiceti už se přece nic nového nenaučím." Ale víš co? To je jen malý sabotér v hlavě, který nemá pravdu. Angličtina po čtyřicítce není o dokonalé gramatice – je o radosti, sebevědomí a nových začátcích. 💬✨
Když mi jednou jedna studentka napsala: "Lucko, já bych se tak ráda domluvila na dovolené, ale už jsem na to stará,"...
Už dlouho jsem cítila, že mi něco chybí. Ne další slovníček, ani nová učebnice – ale prostor.
Prostor, kde můžu sdílet radost z jazyků, příběhy svých studentů a malá zamyšlení o tom, jak nás učení mění.
A tak vznikl můj blog. Místo, kde se jazyk potkává s duší. ☕✨
